Bengálská kočka vznikla zkřížením domácí domestikované kočky a divoké kočky bengálské. Tomu odpovídá její vzhled a především temperament.
Historie a původ bengálské kočky
K prvnímu pokusu o vyšlechtění dnešní bengálské kočky došlo v šedesátých letech 20. století, a to ve Spojených státech. Cílem bylo vyšlechtění přátelské a plně domestikované domácí kočky s alespoň částečným zachováním podoby a fyzických vlastností kočky divoké, což bylo snem mnoha chovatelů. První křížení však neiniciovali chovatelé, ale američtí genetikové, neboť u divokých bengálských koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukémie, vůči které tak byla tato kočka imunní. I přes snahu genetických vědců se ale křížení nedařilo a další chov narážel na problém neplodnosti kocourů a těžké ochočitelnosti koťat první generace, což další pokusy téměř zastavilo.
Další pokus o zkřížení se tak opakoval až o několik desítek let později, kdy se o něj pokusila Američanka Jean Millová, která byla již dopředu obeznámena s možnými úskalími a problémy, které by případně mohly nastat. Chovatelka tak počítala s divokostí původního plemene i s možnou neplodností kocourů první generace. Tu vyřešila šlechtěním pouze samičích koťat s domestikovanými kocoury, čímž byla plodnost zaručena, neboť neplodnost se objevovala pouze u samců. I přesto však byl chov značně problematický a všeobecně byla přijatá až čtvrtá generace původních koček, kterou však uznaly jen některé z chovatelských asociací. Evropská FIFE uznala bengálské kočky dokonce až v roce 1998.
I když vyšlechtění bengálské kočky patří k největším chovatelským úspěchům, její šlechtění není ještě zcela ukončeno, neboť v některých chovných programech se dodnes používají divoké bengálské kočky.
Povaha a charakter
Bengálské kočky jsou inteligentní, zvědavé, aktivní ale především velmi temperamentní plemeno, za což může jejich divoký původ. Jsou tudíž i výbornými lovci a nemělo by vás tedy překvapit, když se vám přijde pochlubit se svým úlovkem, třeba i v podobě ptáka, krtka či menší lasičky. Mimo to je bengálská kočka velmi hravá, což jí vydrží až do dospělosti. Má velmi ráda společnost a soužití s jinými kočkami či psy bývá naprosto bezproblémové.
Popis a vzhled
Bengálská kočka má dlouhé a svalnaté tělo. Ocas bývá střední délky a na konci je vždy černě zbarven. Hlava je vzhledem k tělu malá protáhlá. Toto plemeno má velmi hustou srst a můžeme se setkat s celou řadou barevných provedení, a to s hnědou, v odstínech žluté či zlaté. Méně časté bývá provedení bílé, stříbrné, modré a vzácně se objevuje černé zbarvení celého těla.
Standard plemene Bengálská kočka
Dle standardu FiFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) patří bengálská kočka do kategorie III - Krátkosrsté a somálské
Srst
Zbarvení bengálských koček je velmi různorodé: Černě mramorovaná a tečkovaná BEN n 22/24 (brown tabby - black marbled/spotted), Mramorovaná BEN n 22 31/32/33(marbled), Tečkovaná BEN n 22/24 33 (spotted), Ve zbarvení sepiovém a norčím BEN n 22/24 31/32 (seal sepia - barmské zbarvení, mink - tonkinské zbarvení), Sněžná BEN n 22/24 33 (snow).
Základní péče o bengálskou kočku
Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Doporučuje se však škrabací kůl či jiné podobné hračky. V opačném případě se můžete dočkat nemilého překvapení na domácím nábytku.
Zajímavost
Pro původní divokou bengálskou kočku se v zahraničí používá název Asian Leopard Cat, což často vede k chybným překladům, následkem čehož se můžeme v různých časopisech či publikacích setkat s tvrzením, že bengálská kočka byla vyšlechtěna z leoparda či dokonce tygra.
Další pěkné povídání o bengálech :) zde