Dnes jsem se rozhodla napsat něco víc vlastních zkušeností, které jsem získala životem vedle kočky bengálské.

Jak asi ze stránek víte, tak v současné době mám doma 2 zástupce těchto vznešených zvířat. Zprvu je nutné napsat, že kočka bengálská je nádherné, vznešené zvíře neskutečně ladné chůze. Myslím, že mohu porovnávat, mám doma ještě MCO a kočku domácí (tedy Natálku a Fífu) a měla jsem ještě jednu kříženku perské s domácí a norské s perskou (Terezku a Kačenku).

Bengálky mají jemnou krátkou srst a na "údržbu" je relativně snadná. Nedoporučuje se je příliš česat. Já jen stírám vypadávající chlupy tzv. švédskou utěrkou.

Již jsem měla i tu čest se sejít s jinými zástupci tohoto plemene a musím napsat, že ty moje bengálky jsou prostě své. Jsou okamžiky, kdy se chtějí mazlit, přijdou si pro pohlazení, třou se o nohy, rády se nechají drbat, ale nesmí cítit žádné omezování. Nechají se i chovat, ale ve velice omezené míře a musí mít vysloveně "náladu", ale v žádném případě nejsou agresivní nebo nepřátelské, jen prostě někdy chtějí a někdy ne.

Nejsou to žádní peciválové a velice často si hrají, ať sami nebo ve smečce.  Jsou velice společenské, nejsou to kočky, o kterých doma nevíte. Jakmile zaslechnou nějaký neznámý zvuk,tak se jdou podívat co se děje. chodí mě i návštěvy vítat ke dveřím, asistují při koupání, zalévání květin, stlaní, čištění kočkolitů, zkrátka při všem.

Moje bengálky jsou i upovídané a mlaskají při jídle. Luisa se dokáže velice hlasitě projevovat, když chce něco nedosažitelného. Může to být moucha vysoko na zdi nebo hračka v prosklené skříni, ke které nemůže. Uggio si povídá stále. Někdy mňouká i ze spaní, odpovídá, když se s ním bavím - samozřejmě jen pokud má co dodat k danému tématu. :)

Bengálky jsou pružné. mají svalnaté, relativně štíhlé tělo a není pro ně problém kamkoliv vyskočit. Pravda je, že je občas překvapí, že v místě jejich doskoku již něco stojí, ale to jim nebrání v dalších pokusech. Často fatálních pro věc, která tam byla před nimi.

Bengálky milují vodu. Pravda je, že to není nic oproti divoké kočce bengálské, ale moje bengálky málokdy pijí bez asistence nohou, málokdy odolají vypouštěcící se vodě ve vaně a vždy se účastní mytí nádobí.

Nevím, jestli je povaha mých bengálek typickou pro všechny bengálky (viděla jsem i umazlené), ale musím napsat, že pro mě jsou ty nej na světě. Nedělám rozdíly mezi bengálkou a kočkou domácí, ale moje bengálky jsou v něčem tak moc originální, že na toto plemeno nedám dopustit. Jsou temeramentní, krásné, vynalézavé, hravé, přátelské...

Pravda je, že jsem se musela stát trošku trpělivější, ještě lépe zabezpečit byt proti případným úzrazům koček, tak i mých věcí, ale i tak bych je nevyměnila za nic.