Část 2: Porod – když dýchá ona… a já zapomínám dýchat

Když se to blíží, poznám to. Kočka je neklidná, hrabe v pelíšku, často se myje a občas na mě hledí pohledem: „Ty víš, co dělám, viď?“

Den před porodem často klesne teplota – z běžných 38,5 °C na zhruba 37 °C. To je pro mě signál, že do 24 hodin se začne něco dít.

Pak přijdou první stahy. Kočka přešlapuje, dýchá mělce, občas zasténá. A já sedím poblíž, nehlučím, nedýchám, sleduju. Od prvních stahů do narození prvního kotěte to může trvat i několik hodin.

První kotě je vždy největší drama

Když se objeví plodový vak, začínám být v pohotovosti. Někdy si kočka zvládne obal roztrhnout sama, jindy pomůžu. Pokud nepřehryzne pupeční šňůru – jdu na to já, klidně, ale rychle. Důležité je kotě osušit, zahřát a přiložit k cecíku.

Každé další kotě může následovat hned, nebo až za půl hodiny. Celý porod může trvat klidně i 6 hodin. Já mezitím zapisuju čas narození a váhu každého mimina.

A co když se něco pokazí?
Tohle je noční můra každého chovatele. Mezi varovné signály patří:

• stahy delší než hodinu bez výsledku,
• tmavý nebo zelený výtok před porodem prvního kotěte,
• kotě, které je „napůl venku“ a nejde vytlačit.

To jsou chvíle, kdy nečekám a jedu. Přepravka, ručníky, kočka v klidu – a volám veterináře.

Ale když všechno jde, jak má, je to zázrak. Najednou je tam chlupatá hromádka miminek, která pijí, pískají a hledají teplo. Kočka, ještě před chvílí unavená a zadýchaná, se mění v mámu roku.

A já? Sedím opodál s termoskou kafe, vlhkýma očima a vděčností, že jsem zase mohla být u toho.

Shrnutí pro budoucí chovatele